Památník svobody v Heřmanči
Jan Velík
Plukovník Jan Velík přijal pozvání k návštěvě míst, kde se po létech exilu opět dotkl rodné země. Jeho setkání a dalších výsadkářů s Heřmančí v době II. světové války bylo jedním z impulzů vybudování a umístění památníku.

Vážené dámy a pánové, vážení spoluobčané.

Sešli jsme se na tomto místě, abychom si také připomněli 84. výročí vzniku Československé samostatné demokratické republiky. Jsem hrdý na to, že mohu dnes poděkovat všem účastníkům prvního a druhého odboje, kteří se o osvobození naší vlasti zasloužili.

28.říjen 1918 se hluboce zapsal do paměti celého našeho národa. Tehdy v tisku stály velké titulky: "Lide československý, tvůj odvěký sen se stal skutkem. Československý stát vstoupil dnešního dne v řadu samostatných kulturních států světa."

Československá republika vznikla především díky porážce Německa a Rakousko-Uherska v první světové válce. Důležitou úlohu přitom plnil boj Československých jednotek - legií po boku dohody proti centrálním mocnostem.

Prezidentem Československé republiky byl zvolen T.G.Masaryk. Jeden z jeho známých citátů zní: "Já pro svoji osobu, přeji si, aby náš stát byl republikánský. Budou vám říkati, že národ není ještě zralý. Možná, že jsou národové nezralí, ale já věřím, že národ náš, protože vlastní silou se zdokonalil a zcelil vlastní kulturou, že ten národ dovede být disciplinován. Národ uvědomělý, inteligentní udrží republiku."

Za druhé světové války bojovali za svobodu vlasti zahraniční vojáci a odbojáři. Den vzniku Československé republiky byl v těchto těžkých dobách zvlášť významným svátkem. Například vojáci prvního československého praporu v Sovětském svazu skládali přísahu v Buzuluku 28.října 1942. Plukovník Heliodor Pika předal jednotce bojovou zástavu s heslem "pravda vítězí".

Myslím, že by bylo nesprávné a nevděčné nepřiznat, že rozhodující pro vítězné ukončení druhé světové války byla stalingradská a kurská bitva, kde Sovětská armáda obklíčila a zajala třistatisícovou Paulusovu armádu. Tam došlo k rozhodujícím bojům o výsledek druhé světové války. Tím nastal strategický zlom fašistických armád. K vítězství spojeneckých armád a osvobození naší vlasti přispěli opět vojáci našich zahraničních jednotek a nemalý podíl měl i domácí odboj.

Není možné nevzpomenout utrpení našich občanů v koncentračních táborech, nevzpomenout umučených a popravených. Je nepochopitelné, že po osvobození byli někteří účastníci bojů za naši samostatnost namísto uznání diskriminováni, vězněni, popravováni, propouštěni z armády, dokonce i ze zaměstnání, přeřazováni na podřadnější místa, sledováni STB.

Dny války poznamenaly účastníky bojů i jejich myšlení. Proto jsem přesvědčen, že stále platí a je pravdou, co nás učil náš první prezident T.G.Masaryk. Bez mravního uvědomění nelze spravovat společnost, natož stát.